Tisková konference k premiéře opery Figarova svatba
Premiéra 25. února 2011 v Mahenově divadle
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
Figarova svatba
Opera o čtyřech dějstvích. Libreto Lorenzo da Ponte.
Nastudováno v italském originále se simultánně titulkovaným překladem.
Premiéra dne 25. 2. 2011 v Mahenově divadle. Záštitu inscenaci udělil velvyslanec Rakouské republiky v ČR Jeho Excelence Ferdinand Trauttmansdorff.
Hudební nastudování: Caspar Richter
Dirigenti: Caspar Richter, Jakub Klecker
Režie: Annette Jahns
Scéna a kostýmy: Sebastian Stiebert
Sbormistr: Pavel Koňárek
Osoby a obsazení
Hrabě Jiří Brückler, Roman Janál
Hraběnka Daniela Straková-Šedrlová, Pavla Vykopalová
Figaro David Nykl, Josef Škarka
Zuzanka Petra Perla Nôtová, Tereza Merklová Kyzlinková
Cherubín Veronika Hajnová-Fialová, Václava Krejčí, Jana Wallingerová
Basilio Zoltán Korda, Petr Levíček
Bartolo Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva
Marcelina Adriana Hlavsová, Jitka Zerhauová
Don Curzio Tomáš Krejčiřík, Milan Rudolecký
Antonio Jiří Klecker, Jakub Tolaš
Barbarina Andrea Priechodská, Alena Sobolová
Mozartova Figarova svatba se těší neutuchající popularitě na celém světě. A není divu, neboť se opera mimo brilantní a jiskřivé hudby, která vás strhne svým neustávajícím tokem, pyšní i téměř činoherním libretem. A jak by taky ne, když základem mu byla stejnojmenná hra vynikajícího francouzského dramatika Pierra de Beaumarchais z roku 1775. Jeho hry plné společenské satiry však vzbudily takový rozruch, že trvalo až do roku 1784, než bylo povoleno uvést je na divadelním jevišti. Úspěch byl obrovský a o dva roky později, 1. května 1786, už byla na světě Figarova svatba, opera o lišáckém Figarovi a jeho nevěstě Zuzance, kteří musí zapojit všechen svůj důvtip, aby dostali vytoužené povolení k svatbě a vytrestali záletnického hraběte. Na jevišti vídeňského Burgtheateru se dočkala obrovského ohlasu a devíti repríz, aby byla o necelý půl rok později s ještě větším úspěchem uvedena v Praze.
Figarovu svatbu provázelo už od dob její činoherní premiéry označení revoluční hra, ale pravdou je, že všechno je to především o lidech. A o vztazích mezi nimi, neboť téma vztahů mužů a žen je staré jako lidstvo samo a nikdy nepřestane být aktuální. Právě proto nás stále přitahuje a dojímá čistá láska mezi Zuzanou a Figarem a baví rozjívený Cherubín se svou rozvíjející se sexualitou, který hledá objekt zbožňování v každé dostupné ženě.
Jak Beumarchaisova hra tak Mozartova opera díky své stálé aktuálnosti přímo vybízí inscenátory, aby hledali paralely v současném světě. Pro tento přístup se rozhodl i inscenační tým brněnské Figarovy svatby. Nejen že děj posouvají do 90. let 20. století, ale práce v městě Brně je inspirovala k volbě konkrétního prostředí, ve kterém se děj opery bude odehrávat. Díky tomu diváci uvidí na jevišti Mahenova divadla slavnou brněnskou vilu Tugendhat.
Slovo režisérky Annette Jahns: „Abbé Da Ponte si vybral ke zpracování druhý díl z figarovské trilogie Pierra Augustina de Beaumarchais (1732-1799). Beuamarchais touto hrou obnovil tradici divadla, v tom smyslu, že nevytvořil historizující kus, nýbrž nastavil zrcadlo společnosti své doby.
Beaumarchais, Da Ponte a Mozart byli všichni ve své době moderní, inovativní umělci a v neposlední řadě proto nechceme v Brně 2011 vyprávět historický příběh. Chceme vzít místo, kde se opery odehrává, i postavy a zasadit je do naší doby. Pokud nám dnes ještě může opera a divadlo něco říct, tak by to mělo být něco o nás samotných a o čase, ve kterém žijeme.
A kde dnes ještě najdeme ve společnosti hierarchii? V prostředí mafie. Po politickém převratu (jak mi v Německu říkáme, v Brně jsem často slyšela také „revoluce“) se hodně pozitivního rozvinulo, ale velká svoboda a otevření se přineslo také nebezpečí. Tuto zkušenost udělaly všechny bývalé socialistické země.
'Náš' hrabě Almaviva se svým celým 'dvorem' může být v této době v Brně zastoupen. Možná získal vilu Tugendhat?
Vedle jeho 'obchodů' se zmítá ve složité situaci díky svým osobním problémům a tužbám a také díky konfrontaci s místními obyvateli. Čistota a nevinnost jeho moravské služebné Zuzany ho fascinuje a vzrušuje. To se nezměnilo od 18. století a my zcela zůstáváme s Mozartem a jeho skvělou psychologií postav.
Mozart dokáže proniknout svou jedinečnou hudební osobitostí lidmi i jednotlivými scénami. Všechno každodenní, náhodné dostalo charakter osobního a nevázaného a dalece přesahuje okamžik. Tak chceme vytvořit obraz světa, který divákům i dnes znovu nastaví zrcadlo, v němž se lidé budou moci najít.“
Inscenátoři
Dirigent Caspar Richter je absolventem Vysoké hudební školy v Hamburku v oborech dirigování, hra na klavír, bicí a skladba. Během studia založil Soubor pro novou hudbu a Komorní operu v Hamburku. V roce 1968 pracoval jako asistent sbormistra prof. Franze v Severoněmeckém rozhlase a od září 1969 působil jako korepetitor a asistent L. Maazela v Deutsche Oper Berlin. Zde působil v letech 1972–1984 jako dirigent. Spolupracoval s následujícími umělci:
K. Böhm, E. Jochum, B. Maderna, H. von Karajan, G. Sinopoli, M. Gielen a mnoho dalších. S řadou současných skladatelů ho pojí přátelské vztahy, např. Boris Blacher, Gottfried von Einem, H. W. Henze, Dallapiccola, A. Bibalo a Aribert Reimann. V roce 1976 uvedl původní premiéru první japonské opery Kinkakuji skladatele Mayuzumi. V roce 1980 vytvořil projekt Kouzelná flétna pro děti. Je hudebním ředitelem mládežnického symfonického orchestru RIAS (turné i natáčení pro rozhlas pro RIAS a SFB Berlín). Roku 1975 získal cenu cena ARD Kurta Magnuse za vytvoření soudobého programu. V době svého berlínském působení pravidelně spolupracoval s Berlínskou filharmonií, rozhlasovým orchestrem NDR, HR, SWR a SFB. V letech 1978–1981 byl hudebním ředitelem Berliner Festspiele a podílel se na uskutečnění velkého muzikálového open-air projektu (hudební setkání na Kurfürstendamm a zámku Charlottenburg, koncertní provedení Wozzecka a Fidelia pro Amnesty International). Roku 1982 dirigoval první německé uvedení Bernsteinovy Mše v Berlíně. Od roku 1983 působil jako dirigent ve Wiener Staatsoper a vedoucí orchestru ve vídeňské Volksoper. V obou domech se podílel na řadě inscenací operních i baletních děl. V roce 1984 se zúčastnil turné s Wiener Staatsoper v Japonsku a USA. Téhož roku se ujal hudebního vedení Bregenzer Festspiele a spolupracoval s Wiener Simphoniker a RSO Vídeň, jako hostující dirigent s Basler Theater. V létě 1987 byl jmenován hudebním ředitelem oslav 750. výročí města Berlín. Na podzimu 1987 se stal zakládajícím členem a hudebním ředitelem Vereinigte Bühnen Wien pod vedením Petera Wecka a Franze Häusslera, kde působí dodnes a kde nastudoval a provedl řadu velkých muzikálů, z čehož bylo šest původních premiér VBW – např. Chorus Line, Les Misérables a Phantom of the Opera (německé premiéry), původní premiéra díla A. Parsona Freudiana a Elisabeth s režisérem Harry Kupferem, evropská premiéra Disneyho The Beauty and the Beast, Mozart s Harry Kupferem, Jeckyll and Hyde, Chicago, původní premiéra Wake-up, německá premiéra Romeo und Julia, Rebecca s F. Zambello, v roce 2008 německá premiéra The Producers Mela Brookse, v roce 2009 původní premiéra Rudolf a v září 2009 Tanz der Vampire s Romanem Polanskim. Jako dirigent se podílel na řadě CD nahrávek a rovněž obdržel několik ocenění. S orchestrem VBW se účastní koncertních projektů a od roku 1997 každoročního muzikálového galapředstavení v rámci Donauinselfest. V roce 2000 se podílel na prvním muzikálovém představení v Pekingu a v roce 2007 hostoval v Japonsku s muzikálem Elisabeth. V letech 1990–94 vedl festivaly Innsbrucker Sommer a Bernstein-festival. Roku 1997 nastudoval první české provedení Bernsteinovy Mše na pražském hradě s Filharmonií Brno. Od roku 1990 byl hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a v roce 2002 zde byl jmenován čestným dirigentem. S operou NDB poprvé spolupracoval v roce 1991, kdy zde nastudoval Mozartovu operu Don Giovanni, spolupráce pokračovala v roce 2006 nastudováním Mozartova Idomenea. V letech 2003–2005 se podílel na vzniku nahrávky všech orchestrálních děl E. W. Korngolda s Brucknerorchester Linz. V roce 2006 obdržel italskou hudební cenu Premio internazionale dell´Operetta. Roku 2008 mu bylo uděleno Čestné zlaté vyznamenání spolkové země Vídně. Je držitelem rakouského čestného kříže 1. třídy za vědu a umění. V roce 2010 byl jmenován hudebním šéfem NDB.
Režie Annette Jahns. Významná německá pěvkyně a režisérka je absolventkou drážďanské Musichochschule. V letech 1982–86 byla členkou operního studia při drážďanské opeře a v letech 1986–1999 sólistkou drážďanské Semperoper. Vystupovala na Bayreuther Festspiele, Salzburger Festspiele či v milánské La Scale a na jejím repertoáru jsou např. role Cherubína (Figarova svatba), Orfea (Orfeus a Euridika), Dorabelly (Così fan tutte), Hänsela (Perníková chaloupka), Olgy (Evžen Oněgin), Prince Orlovského (Netopýr), Klytaimnestra (Elektra). V roce 2002 debutovala na Salzburger Festspiele, v roce 2003 v milánské La Scale a v roce 2005 v pařížském Théâtre du Châtelet v inscenaci Prsten Nibelungů v režii Roberta Wilsona. V roce 1987 získala Cenu kritiků za ztvárnění role Bettiny ve stejnojmenné opeře F. Schenkera v berlínské inscenaci. V posledních letech se s úspěchem etablovala jako režisérka operních inscenací (např. J. G. Naumann: Medea, Státní divadlo Míšeň; G. Rossini: La Cenerentola, Mnichov a Ingolstadt; G. Fried: Das Tagebuch der Anne Frank, Schernau; W. A. Mozart: Kouzelná flétna, Freiberg; Ch. W. Gluck: Orfeus a Euridika, Freiberg; C. Orff: Carmina Burana, Freiberg) a autorka vysoce ceněných projektů scénického ztvárnění písňových cyklů (F. Schubert, R. Schumann, G. Mahler). Velký úspěch slavila s inscenací Madama Butterfly v drážďanské Semperoper. Od roku 1995 působí jako pedagog na Vysoké hudební škole Carla Maria von Webera. V roce 1995 obdržela Cenu za umění od města Drážďany. Od roku 2000 je členkou Saské akademie umění a od roku 2009 působí jako senátorka v Saském kulturním senátu.
Scénický a kostýmní výtvarník Sebastian Stiebert je absolventem Hochschule für Bildende Künste Dresden a Akademie der bildenden Künste Stuttgart. Jeho první angažmá ho zavedlo do Staatstheater Karls’ruhe. Od roku 1995 působí jako umělec bez pevného angažmá a podílí se jako výtvarník na řadě operních i činoherních inscenací v německých zemích. V letech 1997–1999 působil jako pedagog na Universität für Musik und Darstellende Kunst Mozarteum v Salcburku. Spolupracuje s divadly v Braunschweigu, Dortmundu, Drážďanech, Karlsruhe, Mainzu a Norimberku, mezi jinými se podílel na inscenaci Madama Butterfly (2001) a Pikové dámy (2004) ve Saarlandisches Staatstheater Saarbrücken a na inscenaci Mozartova Dona Giovanniho (2005) pro Operní festival v Heidenheimu. V roce 2006 byl výtvarníkem inscenace hry Petera Turrinise Der tollste Tag oder: Figaros Hochzeit pro Zámecký festival v Ettlingenu. Rovněž se věnuje divadelním produkcím pro děti a mládež, obzvláště pak prvním uvedením. S velkým úspěchem se ujal režie i výtvarné stránky dětského muzikálu Petera Schindlera König Keks v Karlsruhe (2008). S dětským sborem Cantus Juvenum Karlsruhe inscenoval operu H. Krásy Brundibár (2010) a Oasis Tsippi Fleischer. S touto inscenací byl pozván pro rok 2012 do izraelského Tel Avivu. Jako výtvarník má za sebou rovněž řadu výstav (Německo, Francie, Rakousko, USA). Sebastien Stiebert je zařazen do sbírky Haus der Geschichte der Bundesrepublik Deutschland (Bonn) a Rother & Partner (Karlsruhe).
cz