Giacomo Puccini
Turandot
česká premiéra 29. dubna 2011 verze Luciana Beria
Opera o třech dějstvích. Libreto napsali G. Adami a R. Simoni
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Simona Rybáková
Sbormistr: Josef Pančík
Pohybová spolupráce: Štefan Capko
Osoby a obsazení
Turandot Eva Urbanová, Silvia Rálik , Susanne Schimmack
Císař Altoum Ivan Choupenitch, Tomáš Krejčiřík
Timur Ladislav Mlejnek, Jevhen Šokalo
Calaf Rafael Alvarez, Michal Lehotský, Mario Zhang
Liù Daniela Straková-Šedrlová, Pavla Vykopalová
Ping Jiří Brückler, Petr Císař, Jakub Tolaš
Pang Zoltán Korda, Ondřej Koplík
Pong Petr Levíček, Václav Sibera
Mandarín David Nykl, Jan Šťáva
Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NDB.
Kdo neuhodne hádanku přijde o hlavu
Krásná princezna Turandot se nechce vdávat a pro své nápadníky připravila krutou zkoušku. Kdo uhodne tři hádanky, dostane ruku princezny, kdo ne, přijde o hlavu. Kouzlu Turandot podlehne i princ Calaf, který hádanky rozluští. Pokořená Turandot se odmítne stát jeho ženou, a tak Calaf navrhne princezně možnost rovněž hádat...
Po úspěšném italském uvedení Triptichu se Giacomo Puccini (1858-1924) začal poohlížet po novém námětu na operu. Libretista Pucciniho oper Plášť a Vlaštovka Giuseppe Adami, spolu s Renatem Simonim navrhli skladateli jako předlohu hru italského dramatika a básníka Carla Gozziho (1720-1806) Turandot z roku 1762. Historie příběhu o krvelačné princezně však sahá až do 12. století, kdy se objevil v díle perského básníka Nizám-uddín Abú Muhammeda Iljás ben Júsufa. Do Evropy se dostal prostřednictvím sbírky pohádek Tisíc a jeden den, která obsahuje i Příběh prince Khalafa a čínské princezny. Zde jej objevil v 18. století Carlo Gozzi a přivedl na divadelní jeviště. Gozziho hra slavila velký úspěch a záhy se dočkala i překladu do němčiny, jehož autorem byl Friedrich Schiller.
Puccini zpočátku váhal, ale když navštívil berlínskou inscenaci Maxe Reinhardta, který uváděl Turandot v německé adaptaci Karla Vollmöllera, bylo rozhodnuto. Na konci ledna 1921 začal Puccini na nové opeře pracovat, ale struktura libreta musela být několikrát přepracována, než byl skladatel spokojen. I tak práce nepostupovala příliš rychle a zdravotní problémy, které se u Pucciniho objevily v průběhu roku 1923 vše ještě zkomplikovaly. Naneštěstí skladatel o rok později podlehl rakovině hrtanu aniž operu dokončil. Plánovaná premiéra byla odložena a Franco Alfano (1875-1954) byl požádán, aby dílo dokončil. Na premiéře 25. dubna 1926 v milánské La Scale však nakonec zazněla jen ta část opery, kterou Puccini stihl dokomponovat. V roce 2001 italský skladatel Luciano Berio (1925-2003) na základě Pucciniho skic nově instrumentoval konec opery, který byl takto poprvé hrán v lednu 2002 na Kanárských ostrovech. ). Do třetice se Pucciniho odkazu ujal mladý čínský skladatel Hao Weiya (1972). Pro otevření Národního centra umění v Pekingu v roce 2008 byla vybrána Turandot. Hao Weiya byl osloven, aby napsal nové zakončení opery. Jeho partitura obsahuje přidanou árii Turandot a vrací do finále téma čínské lidové písně Mò Li Hua – Jasmínový květ, které v opeře Puccini cituje v 1. dějství.
Na brněnské jeviště se Pucciniho Turandot vrací po více než patnácti letech a poprvé v České republice bude provedena se zakončením Luciana Beria.
cz