Tomáš Hanzlík (* 1972), Vít Zouhar (* 1966)
LA DAFNE
Libreto: Rocc a skladatelé podle Ottavia Rinucciniho
Slavnostní předpremiéra 21. 6. 2011 v Mozartově sále Divadla Reduta
Světová premiéra 25. 6. 2011
Dirigent: Ondrej Olos
Režie, scénická instalace: Rocc
Kostýmy: Rocc, Vendula Johnová
Pohybová spolupráce: Štefan Capko
Osoby a obsazení
Dafne Andrea Priechodská
Apollo Petr Levíček
Ovidio / Amore Stefan Kunath
Venere Jana Wallingerová
Nunzio (posel) David Nykl
Satiro Sergej Sanža
Theorba Jan Čižmář, Marek Kubát
Violoncello Josef Klíč
Varhanní pozitiv Ondrej Olos
Záštitu nad inscenací převzali italský velvyslanec v České republice Jeho Excelence Fabio Pigliacopo,velvyslankyně Republiky Slovinsko Její Excelence Smiljana Knez a ministr kultury ČR MUDr. Jiří Besser.
Reprízy: 27. a 29. 6., 29. a 30. 9.
La Dafne je všeobecně považována za první operu v historii. Vznikla v roce 1598 ve Florencii v kruhu umělců scházejících se v paláci hraběte Jacopa Corsiho, jejichž snahou bylo znovuoživení antického dramatu za pomocí moderních hudebních prostředků. V tom navázali na předchozí florentské umělecké sdružení uskupené kolem hraběte Giovanni Bardiho (1534-1612), později označené jako Florentská camerata, usilující o nový hudební sloh, založený na obsahu a výrazové zřetelnosti slova (doprovázená monodie). Původní hudba skladatele Jacopa Periho (1561-1633) a Jacopa Corsiho (1561-1602) se až na několik fragmentů nedochovala. Do dnešní doby zůstalo kompletní pouze libreto básníka Ottavia Rinucciniho (1562-1621), rovněž člena Corsiho skupiny, které bylo v roce 1600 vydáno tiskem. Rinucciniho dramatická báseň formálně vychází ze struktury antického dramatu s monology, dialogy a sbory. Obsahově pak čerpá z antické báje o proměně krásné nymfy Dafné ve vavřínový strom zpracované starořímským básníkem Ovidiem v jeho Proměnách. Skupina soudobých umělců tvořících pod jménem „postopera.forma“ (skladatelé Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík, režisér a výtvarník Rocc) inspirována myšlenkou Corsiho skupiny obnovy antického dramatu se pokusila o volnou „rekonstrukci“ tohoto díla. Netradiční scénická instalace v prostorách Mozartova sálu Divadla Reduta spolu s celkovým režijním pojetím se snaží ideově přiblížit atmosféře představení prvních oper bez oddělování diváků, zpěváků a orchestru. Neusiluje však o historickou autenticitu, ale o moderní reflexi tohoto fenoménu a o vyjádření současných myšlenek a názorů na divadlo vůbec soudobým jazykem postdramatických forem. Výjimečnost tohoto projektu podtrhuje i obsazení kontratenoristy do role Ovidia / Amora, jenž svým hlasem mužského altu rovněž evokuje prostředí nejstarších oper.
Z dopisu Rocca skladatelům z 5. 2. 2007
V režijní poznámce k »Slzám Alexandra Velikého« píši: „Opera potřebuje křídla, chce létat. Teatrálnost opeře už nesedí – ona je více než pouze divadlo. Post-dramatické nás láká k post-opernímu a post- nezapomíná na pre-! Humanismus zhudebnil myšlenku a dal jí podobu, podoba se stala divadlem, dnes se stává designem - proto nerežírovat, ale vizualizovat. Osvětlit lze všechno, nejlépe prostor, pochopit lze jen málo – upřímně – nic.“ Tento text lze číst jakožto manifest »nové« opery: reforma opery mi připadá málo radikální, proto ji odebírám další existenci – z »opery povera« se zrodila »postopera.forma«.
Už delší dobou jsem si přál inscenovat Periho »Euridice«, snil jsem o jeho ztracené »Dafne«. Rozhovor s Tomášem před mým odjezdem z Prahy byl rozhodující a zrodil se nápad: VOLNĚ DLE PERIHO/RINUCCINIHO »LA DAFNE«: Po zhlédnutí »Torsa« chci Tomáše a Víťu poprosit o znovupropojení – skladatelský teamwork ve stylu C.F.!
Z rozhovoru se skladateli
Vymyká se vaše nová opera z vámi pěstovaného stylu barokního minimalismu?
TH: Za sebe musím říct, že jsem styl přizpůsobil svému pocitu z hudby J. Periho. Všechny mé předchozí opery byly „parodií“ neapolské opery pozdního baroka.
VZ: Vzhledem k tomu, že barokní minimalismus jsme společně s Tomášem Hanzlíkem za posledních řekněme patnáct let poměrně značně rozevřeli do různých estetických i žánrových poloh, například od jeho opery Tvarůžkové ódy až po mé experimentální Mente, pak se Dafne pohybuje rozhodně uvnitř tohoto prostoru. Nicméně věřím, že divák, který zná například naši společnou operu Torso, nebo Tomášovy a Roccovy Slzy Alexandra Velikého či mé a Roccovy Noci Dnem, bude vnímat naši společnou Dafne jako příjemné překvapení.
Při tvorbě nového hudebního díla na staré libreto používáte specifickou formu výběru textů. Byla práce na La Dafne v tomto případě něčím specifická?
TH: Tady se náš způsob práce liší. V Dafne k textu přistupuji dost pietně a nechávám se jeho formou a obsahem vést. Používám ho v plném rozsahu a beze změn.
VZ: Ano, v případě Dafne jsme zvolili odlišný způsob, který se vhodně doplňuje. Já opět preferuji koláž z původních textů. Hudební východisko je dáno charakterem scény, nicméně v mém případě libreto podléhá hudební dramaturgii. Přestože v sumě tato naše kombinace znamená změnu, individuálně pokračujeme v tom, co je nám oběma blízké.
Jaký typ obecenstva byste La Dafne rádi oslovili?
TH: Mozart v jednom dopise píše: „Milý tatínku, složil jsem nový koncert, je to líbivé, ale je tam i pár míst, kdy se nebude nudit ani odborník.“ Tak asi tak.
VZ: Když jsme v roce 2005 otevírali zrekonstruovanou Redutu, poznamenal jsem si, že inauguračnímu obecenstvu má být srozumitelný náš jednoznačný jazyk opery Noci Dnem. A to platí stále. Věřím, že také tím můžeme oslovit třeba i konzervativněji orientované publikum. Neboť my jsme konzervativní autoři.
Jakub Kruliš, dramaturg
Tomáš Hanzlík je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Absolvoval katedru hudební výchovy PdF (1995) a muzikologie FF (1998) Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 založil v Olomouci hudební festival BAROKO, který se soustavně zaměřuje na uvádění novodobých premiér neznámých děl. Vedle pedagogické činnosti (od roku 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory z minimalistického okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V roce 2004 premiéroval Hanzlík v projektu pražského Národního divadla Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta). Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso, 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého).
Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Daman a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika), tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V roce 2009 obdržel za pořádání festivalu Baroko cenu Olomouckého kraje.
Vít Zouhar vystudoval skladbu u Miloše Ištvána a Aloise Piňose na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a na Vysoké hudební škole v rakouském Štýrském Hradci u Hermanna Markuse Preßla a Younghi Pagh-Paan. Absolvoval kompoziční kurzy v Sieně na Accademia Chigiana u Franca Donatoniho a
v Darmstadtu. Dále absolvoval hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně a v roce 2001 obhájil doktorskou práci na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a působí na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. Na Pedagogické fakultě UP v Olomouci vykonává od roku 2003 funkci proděkana. Je autorem více než padesáti akustických a elektroakustických skladeb, hudebních instalací a performancí. Jeho skladby Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Jako voda je, Wide Crossing, Coronide a další byly scénicky a koncertně provedeny mimo jiné v Národním divadle v Praze, Bühnen Graz, Janáčkově divadle v Brně, na domácích i zahraničních festivalech (Pražské jaro, EXPO, Europalia, Hörgänge Wien, Expozice nové hudby Brno, Bohemia Magica, Mélos-Etos Bratislava ad.), v médiích a jsou vydávány na zvukových nosičích. Jako hostující skladatel působil ve Werkstadt Graz, na IEM Graz a získal řadu skladatelských cen a ocenění. Vít Zouhar pravidelně spolupracuje se soubory DAMA DAMA, Ensemble Damian, Fagoti Brunenses a další. Je rovněž autorem řady studií zaměřených na problematiku hudby 20. století (minimální hudba, hudební postmoderna). V roce 2005 se jeho operou Noci Dnem otevíralo po rekonstrukci Divadlo Reduta, scéna Národního divadla v Brně.
Ondrej Olos, rodák z Hubovej, okres Ružomberok, vystudoval v letech 1998–2003 dirigování na konzervatoři v Žilině. Během studia byl asistentem dirigenta symfonického orchestru konzervatoře. V r. 2008 ukončil studium na brněnské JAMU v dirigentské třídě doc. E. Skotáka. V r. 2006 mu byla udělena cena Nadace Leoše Janáčka za nastudování komorní verze opery Příhody lišky Bystroušky v Komorní opeře JAMU. V rámci festivalu Janáček Brno 2008 nastudoval s posluchači JAMU Janáčkovu Její pastorkyňu v původní verzi z r. 1904. Od r. 2006 působí v Janáčkově opeře Národního divadla Brno jako korepetitor, od r. 2007 též jako asistent dirigenta a od r. 2009 jako dirigent, např. Čajkovského Eugen Onegin, Verdiho Macbeth, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, Straussův Netopýr, Pucciniho Gianni Schicchi a Leoncavallovy Komedianti. Se souborem Janáčkovy opery pak nastudoval Haydnova Lékárníka a světovou premiéru původního znění Janáčkovy Šárky. Mimo to je pravidelným hostujícím dirigentem řady českých a slovenských orchestrů, mezi které patří např. Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín aj. Je rovněž vyhledávaným klavíristou a častým partnerem Milana Paľu, se kterým se zaměřuje na uvádění děl především současných autorů.
Rocc vystudoval operní režii u A. Vaňákové na JAMU, postgraduálně studoval scénografii v Curychu a u Rosalie v Offenbachu nad Mohanem. Získal stipendium Ministerstva kultury Slovinské republiky, podporovala ho také Slovinská akademie věd a umění. V Komorní opeře JAMU inscenoval Pergolesiho Služku paní (1999) a operu A. Scarlattiho Šlechetná láska (2002), v ND v Lublani uvedl operní pohádku Princezna na hrášku E. Tocha (2003). Po úspěšných premiérách komorních oper J. Berga Eufrides před branami Tymen a Snídaně na hradě Šlankenvaldě v Brně (2004) zavítal do ND v Praze, kde inscenoval světovou premiéru opery MrTVÁ? M. Dvořákové a I. Medka. MrTVÁ? byla 2007 prezentována na mezinárodním festivalu soudobé hudby „50. Warszawska Jesień“. V sezoně 2005/06 přednášel jevištní pohyb na pěveckých dílnách v německém Freyungu, kde režíroval komickou operu A. Lortzinga Zkouška na operu a Schubertův singspiel Spiklenci aneb Domácí válka. V NDB inscenoval světovou premiéru minimalistické opery Noci Dnem V. Zouhara (2005). V roce 2007 vytvořil pro pražské ND inscenaci světové premiéry opery Lacrimae Alexandri Magni T. Hanzlíka. Zároveň je autorem mnoha dalších projektů (instalace, tanec, nova media) v ČR, Slovensku, Slovinsku, Polsku, Švýcarsku, Rakousku a Německu, kde také spolupracoval jako scénograf v Leipziger Tanztheater. Je zakladatelem konceptu „postopera.forma“ se zaměřením na post-dramatickou hudebně-divadelní estetiku. Z dalších projektů jmenujme inscenaci opery Macbeth M. Košuta pro festival „Moravský podzim“ v Brně (2008), opery Ph. Glasse Kráska a Zvíře (NDB 2008) či inscenaci Haydnova Lékárníka (Lublaň 2009). V sezoně 2007/08 působil jako dramaturg Opery Slovinského národního divadla Maribor a v sezoně 2008/09 jako zástupce uměleckého šéfa JO NDB. Od ledna 2010 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NDB. V tomto roce také nastudoval inscenace Rossiniho Popelky v ND Brno a Janáčkovy Šárky spolu s Martinů Ariadnou pro NDM Ostrava a světovou premiéru opery Pastýř P. Šovliho v ND Lublaň.
Andrea Priechodská získala po absolvování brněnské JAMU dvouleté angažmá ve Slezském divadle v Opavě. V současnosti je sólistkou opery Národního divadla Brno kde již ztvárnila řadu rolí operního i operetního repertoáru. Kromě účinkování na domácí scéně hostovala také v Městském divadle v Brně a s operní společností Orfeo zpívá s úspěchem v několika inscenacích barokních oper. Koncertní repertoár pěvkyně se soustřeďuje na domácí i světovou písňovou tvorbu a na předromantickou hudbu duchovní. Na koncertních podiích pravidelně spolupracuje s komorním orchestrem Czech Virtuosi a Filharmonií B. Martinů Zlín. Svou muzikální všestrannost měla možnost projevit také v oblasti muzikálu a blues při spolupráci se Společností Gustava Broma.
Jana Wallingerová, rozená Štefáčková, absolvovala pražskou konzervatoř, kde studovala u Jarmily Krásové (1993–1999). V roce 1998 získala druhou cenu na soutěžní přehlídce konzervatoří České republiky. Od roku 2001 se formou soukromého studia vzdělává u Natálie Romanové. V letech 1997 až 2000 zpívala
v Opeře Mozart v Praze. Od roku 2000 je sólistkou Opery Národního divadla v Brně. Hostovala také
v Národním divadle Praha, ve Státní opeře Praha, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Městském divadle v Ústí nad Labem, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Moravském divadle Olomouc. Spolupracuje s předními českými orchestry: s Českou filharmonií, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, Pražskou komorní filharmonií, Janáčkovou filharmonií Ostrava a dalšími.
Stefan Kunath pochází z Drážďan, kde se mu v letech 1996-2005 dostalo první hudební průpravy v drážďanském Kreuzchoru. Po dvou letech studia zpěvu u Angely Brandt začal od roku 2007 s výukou u prof. Margret Trappe-Wiel na drážďanské Hochschule für Musik „Carl Maria von Weber". V rámci studia účinkoval v inscenacích Pucciniho La Bohème a Händelova Jephthy, kde pod řízením Hanse - Christopha Rademanna ztvárnil roli Hamora. Je také vyhledávaným interpretem duchovní hudby. Dále spolupracuje např. se Sächsischen Vocalensemble, Vocal Concert Dresden, Dresdner Kammerchor, Batzdorfer Hofkapelle, Virtuosi Saxoniae, Dresdner Barockorchester a Lautten Compagney Berlin. Jako sólista sbírá jevištní zkušenosti i jako host festivalu Opera Schrattenbach v Olomouci a Praze.
Petr Levíček je sólistou Janáčkovy opery NDB. Pěvecké základy získal u pěvce V. Přibyla. Později pod vedením sólisty Janáčkovy opery a pedagoga JAMU P. Kamase vytvořil řadu rolí českého a světového repertoáru. S Janáčkovou operou se také zúčastnil řady zahraničních turné po Evropě a Japonsku. Na koncertní půdě je pravidelným hostem mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl a Svatováclavského festivalu v Ostravě. V září 2009 se mu dostalo cti přednést Janáčkovo Ave Maria a Panis Angelicus C. Francka při návštěvě papeže Benedikta XVI. v Brně.
David Nykl vystudoval zpěv na Pražské konzervatoři u prof. Luďka Lobla. V roce 2007 absolvoval pěvecké kurzy Renata Brusona v italské Sieně. Zúčastnil se několika mezinárodních pěveckých soutěží, posledním úspěchem je čestné uznání z Mezinárodni pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2008). V letech 2001–06 působil v Pražském komorním sboru, se kterým vystoupil např. na prestižním operním festivalu Gioachina Rossiniho v italském Pesaru. Externě spolupracoval také se souborem Státní opery Praha a staggionou Opera Mozart. Od roku 2008 je sólistou Janáčkovy opery Národního divadla Brno.
Sergej Sanža se narodil v Kyjevě, tatínek pochází z Mongolska, maminka z Ukrajiny.Od svých třinácti let žije v České republice. Vystudoval Lidovou konzervatoř v Praze, obor pantomima. Působil v pantomimické skupině Grglo, od roku 1995 je členem divadla Facka, kterého je i spoluzakladatelem. Od roku 2001 působil v divadle V 7 a půl, od roku 2008 hraje v divadle Feste. Hostoval v divadle Polárka či Mahenově divadle. Kromě herectví se věnuje i režii a pohybové choreografii. Spolupracoval s divadly Šumperk, Polárka, Neslyším, Zlín, Barokní opera Olomouc. Natočil filmy Do česka, Nedodržený slib, Anglické jahody. Ovládá několik hudebních nástrojů, chodí na chůdách a vychoval spoustu dcer.
cz