Ladislav Lakomý se narodil 14. listopadu 1931 v Náměšti na Hané. Intenzivní zájem o divadlo projevoval už v době svých studií na Střední průmyslové škole chemické v Brně, kdy hrál v ochotnických souborech. V roce 1952 byl přijat na JAMU. Absolvoval v roce 1956 v ročníku, který dal českému divadlu řadu výrazných hereckých individualit. Spolu se svým ročníkovým kolegou a hereckým protipólem Jaroslavem Dufkem byli přijati do svazku Divadla bratří Mrštíků.
Za devět let působení v tomto divadle na sebe upozornil Ladislav Lakomý řadou významných rolí, kterým propůjčil své hluboce niterné a promyšlené herectví. Za všechny jmenujme alespoň rytíře des Grieux v Nezvalově Manon Lescaut, Lenského v dramatizaci Puškinova Evžena Oněgina, Gottfrieda Lenze v Remarqueových Třech kamarádech, Andriho ve hře švýcarského autora Maxe Frische Andorra, Möbia v Dürrenmattových Fyzicích a titulního hrdinu v Tylově Janu Husovi.
V roce 1965 se stává členem Mahenovy činohry, kde jeho první rolí je Persona Ježíš v Sokolovského slavné inscenaci Komedie o umučení. Ztvárněním této postavy se okamžitě zařadil mezi protagonisty souboru. V sezóně 1967-68 si na sezónu odskočil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde vykonával funkci uměleckého šéfa souboru. Poté už zůstal Brnu věrný a z desítek rolí v široké typové a žánrové škále, kterým Ladislav Lakomý propůjčil svou schopnost precizní charakteristiky, smysl pro vystižení psychologie postavy a suverénní ovládání jevištní řeči, jmenujme alespoň některé. V lidové hře Komedie o Anežce vytvořil kouzelnou postavu Šaška-blázna, v níž prokázal svou schopnost navázat bezprostřední kontakt s divákem, v Hochhuthově Náměstkovi hrál Kurta Gersteina, byl Jaromírem v inscenaci Hrubínova Oldřicha a Boženy. Jedním z vrcholu v prvním období jeho působení v Mahenově činohře byl Bérenger v Ionescově Nosorožci.
V šedesátých letech se Ladislav Lakomý stává úspěšným pedagogem na JAMU. V době normalizace musí vysokou školu opustit, ale je mu umožněno pedagogické působení na Konzervatoři, v tomto období také není příliš obsazován v televizi a ve filmu, i když má za sebou velice úspěšnou roli ve filmu Stud.
Nadále se profiluje jako jeden z hereckých pilířů Mahenovy činohry. Prokazuje to například svým Andrejem Bolkonským v Piscatorově dramatizaci Tolstého románu Vojna a mír, knížetem Myškinem v Dostojevského Idiotovi, titulní rolí Čechovova Ivanova či Marlowem v Králi Krysovi. Z dalších jeho významných rolí jmenujme titulní roli hře A. K. Tolstého Car Fjodor Ioannovič , šaška v Shakespearově Večeru tříkrálovém, Vávru v Maryše anebo titulní roli v Brechtově verzi Marlowovy hry Život Eduarda druhého anglického..
V osmdesátých letech dostává víc příležitosti v televizi i ve filmu, za všechny jmenujme alespoň Kachyňův film Oznamuje se láskám vašim, kde ztvárnil otce hlavní hrdinky a film Člověk proti zkáze, ve kterém hrál Vladislava Vančuru.
Po roce 1990 se Ladislav Lakomý vrací na JAMU, kde je mu udělena docentura. Vytváří řadu dalších pozoruhodných rolí jako byl otec Zosima v Dostojevského Bratrech Karamazových, soudce ve hře Enid Bagnoldové Zahrada na křídě či krále Ludvíka v Dürrenmattově Králi Janovi. Jeho poslední nastudovanou rolí na jevišti Mahenovy činohry byl Polní kazatel v Brechtově Matce Kuráži.
V posledních létech se Ladislav Lakomý věnoval především Divadlu u stolu, kde vytvořil celou řadu špičkových kreací v inscenacích Láhev je prázdná, zůstalo v ní jen trošinku na dně, Boží duha, Dům u tonoucí hvězdy, Zapomenuté světlo a další. Své životní a pracovní jubileum oslavil v roce 2006 v inscenaci muzikálu Cikáni jdou do nebe na scéně Městského divadla Brno.
Ladislav Lakomý po léta úspěšně spolupracoval s rozhlasem. Za jeho uměleckou tvorbu v Dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského.
V roce 2006 byla Ladislavu Lakomému udělena Cena města Brna.
Naposledy jsme ho mohli vidět ještě před dvěma měsíci ve výtečně ztvárněné roli Walta v inscenaci hry Stefana Vögela Dobře rozehraná partie na jevišti Městského divadla v Brně.
Mojmír Weimann
cz