Logo

Bajadéra s mimořádnými hosty

V Janáčkově divadle bude opět k vidění oblíbený balet z pokladnice klasického repertoáru – orientální titul Bajadéra. Velkolepé představení, v němž vystupuje 60 tanečníků, kteří si postupně obléknou na 140 kostýmů, bude v březnu ještě vyšperkováno hvězdnými hosty. V roli chrámové tanečnice Nikie se představí primabalerína Anastasia Matvienko, kterou měli naši diváci již možnost obdivovat v Labutím jezeře či Spící krasavici.  V hlavní mužské roli válečníka Solora vystoupí Ricardo Castellanos, první sólista Norského národního baletu.

Pouze 22. března 2024 v Janáčkově divadle

100leté výročí Luboše Ogouna

LUBOŠ OGOUN

(18. 2. 1924 – 14. 2. 2009)

český tanečník, choreograf, režisér a pedagog

Balet NdB si s úctou připomíná 100. leté výročí narození Luboše Ogouna, který patří k nejvýznamnějším osobnostem českého tanečního divadla. Absolvent pražské AMU v oboru choreografie (1952) zprvu působil v baletu Národního divadla (ND, 1945-52), poté v armádních souborech a v letech 1957-61 vedl balet v Plzni, kde se začal výrazně projevovat jako choreograf. Svou tvorbou je úzce spojen především s Brnem, kde působil v letech 1961-64 a 1968-92 jako choreograf (v 60. letech a 1990 jako šéf baletu). V době svého příchodu do Brna patřil Ogoun k protagonistům progresívních tendencí čs. baletu 60. let. Šlo o modernizaci tanečního umění, která rehabilitovala pojmy symbol, náznak, metafora. Pod jeho vedením brněnský balet výrazně narušil prioritu pražského ND. K nejlepším inscenacím 60. let patří Šostakovičova Leningradská symfonie (1962), Janáčkův Taras Bulba (1963) a Hirošima na konkrétní hudbu Bukového (1963) či Stravinského Svěcení jara (1964). V letech 1964-68 byl ředitelem experimentálního Studia Balet Praha: balety Zázračný mandarin (s hudbou Bartóka) a Hirošima (hudba Bukový). Poté uvolnil prostor Pavlu Šmokovi a vrátil se opět do Brna, kde usiloval o soulad mezi klasickým a moderním baletem. Vytvářel i nové choreografie díla Bohuslava Martinů (Šach králi, 1980, Škrtič, 1990), Carla Orffa (Carmina Burana, 1981), uvedl světovou premiéru baletu inspirovaného dílem a životem Boženy Němcové (Paní mezi stíny, 1987). S Brnem se rozloučil v roce 1992 nastudováním Vostřákova baletu Viktorka, díla, které na jeviště poprvé uvedl o 40 let dříve jeho učitel Saša Machov. Po celou dobu Ogoun spolupracoval jako choreograf s většinou českých a slovenských divadel i televizí, v níž působil zejména v oblasti hudebních a zábavných pořadů. V letech 1986-90 vyučoval obor choreografie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.