Jan Hladík, operní pěvec Národního divadla Brno, který byl celý život věrný svému brněnskému souboru, obdrží cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera.
Již v roce 1965 nastoupil do tehdy nově otevřeného Janáčkova divadla v Brně jako nejmladší sólista. Proslavil se precizností pěveckého i hereckého projevu a vynikajícího smyslu pro komediálnost.
Hostoval na operních scénách doma i v zahraničí.
Připomeňme si jeho skvělé komediální kreace jako byl doktor Bartolo v Lazebníkovi sevillském, purkrabí v Dvořákově Jakobínu, Marbuel v Čertu a Káče, Kecal v Prodané nevěstě, Geronimo v Cimarosově Tajném manželství, Mendoza v Prokofjevově Zásnubách v klášteře, van Bett v Lortzinogvě Caru a tesaři či kramář Anzoletto v opeře Náměstíčko Ernana Wolfa-Ferrariho na goldoniovský námět.
Řadu různorodých úkolů přinesl Janu Hladíkovi smetanovský repertoár – v Branibořích v Čechách byl Wolframem i Oldřichem Rokycanským, v Prodané nevěstě hrál vedle Kecala také Indiána a sedláka Míchu. V několika inscenacích Dalibora byl Budivojem, v Hubičce pašířem Matoušem, v Tajemství vystřídal Mistra zednického s Bonifácem a ve významně Noskově a Schormově inscenaci Čertovy stěny hrál a zpíval mnicha Beneše.
Ve Dvořákově Rusalce se s Janem Hladíkem setkali diváci v roli Vodníka, v Armidě v postavě Bohumíra z Bouillonu. Výrazně se Jan Hladík uplatňoval v operách Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Z dalších rolí si připomeňme Kuligina a Dikoje v Káti Kabanové, Malého vězně v opeře Z mrtvého domu, ve Věci Makropulos úspěšně ztvárnil role Strojníka i doktora Kolenatého a v Příhodách lišky Bystroušky dokonce všechny tři basbarytonové role – Revírníka, Faráře a Haraštu.
Z postav v operách Bohuslava Martinů jmenujme především kněze Fotise v Řeckých pašijích, Markýze di Forlimpopoli v Mirandolině, Minotaura v Ariadně, chmelaře Bedroně ve Veselohře na mostě či Stěpaniče v opeře Čím žijí lidé.
Svou schopnost výtečně ztvárnit vysoce náročné úkoly, jež přináší soudobá operní tvorba, dokonale prokázal v postavě Krotitele zvířat v československé premiéře opery Albana Berga Lulu, která se pod taktovkou Václava Noska a v režii Milana Páska konala 28. ledna 1972. Bravurně se rovněž vypořádal s mimořádnými nástrahami, které mu nabídla role J. P. Sartra v operní novince Petra Kofroně Mai 68.
Významné místo má na předlouhém seznamu úspěšných Hladíkových rolí tvorba Mozartova. Vedle již zmíněného Figara to byl zejména Leporello v Donu Giovannim, Don Alfonso v Cosi fan tutte a především Papageno v Kouzelné flétně, jehož kritika ohodnotila jako „přímo ideálního představitele této role“, který je „tmelem celého představení“.
K zaslouženému ocenění srdečně gratulujeme.
Text MOJMÍR WEIMANN
