Štěpán Pácl
Štěpán Pácl se narodil v Praze. Vystudoval činoherní režii na pražské DAMU a v roce 2007 absolvoval inscenací hry Království Lenky Lagronové. Po ukončení školy inscenoval na volné noze po celé republice od Ostravy po Cheb, v roce 2010 založil se svými bývalými spolužáky Divadelní společnost Masopust, jejímž byl ředitelem a kde za inscenace Konec Masopustu a Brand-Oheň získal dva roky po sobě Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Působil jako umělecký šéf Divadla Petra Bezruče a kmenový režisér pražského Národního divadla. Se stávajícím uměleckým šéfem činohry NdB Milanem Šotkem se potkal při inscenaci Langerovy hry Periferie, později také v angažmá v pražském Národním divadle. Od roku 2009 učil herectví a režii na DAMU, od roku 2019 je vědecko-výzkumným pracovníkem na tamním Ústavu teorie scénické tvorby. Byl ředitelem festivalu Bergmanovský divadelní týden, který produkoval se svými studenty v Divadle Kolowrat k režisérovým stým narozeninám, v rámci festivalu měla premiéru jeho inscenace Bergmanovy povídky Ze života loutek.
Štěpán Pácl, kmenový režisér Činohry NdB od roku 2019, se soustředí na světová dramata současnosti i bližší či vzdálenější minulosti, zvláštní cit má pro velké české drama – po úspěšné Jiráskově Lucerně přibyla na jeho kontě režie monodramatu Josefa Topola Stěhování duší, kterým se otevřela Malá scéna Mahenova divadla jako prostor pro komorní večerní představení. Svůj světový repertoár obohatil také baladickým příběhem Ference Molnára Liliom a mystickým dramatem Idomeneus současného německého autora Ronalda Schimmelpfenniga. V sezoně 2020/2021 inscenoval v Mahenově divadle dvě velká světová díla: Čechovova Racka, kde hlavní úlohy svěřil vynikajícím posilám našeho souboru – Elišce Zbrankové a Viktoru Kuzníkovi, a Albeeho divoký a divácky oblíbený text Kdo se bojí Virginie Woolfové? s Terezou Grozsmannovou a Martinem Slámou v hlavních rolích. Na vytčenou linii v sezoně 2021/2022 naváže Shakespearovým Večerem tříkrálovým a Čapkovou Matkou.
