Eliška Weissová
Eliška Weissová je světová dramatická sopranistka českého původu, wagnerovská pěvkyně a světová Kostelnička. V průběhu uplynulého desetiletí se zařadila mezi nejpůsobivější interpretky velkých dramatických rolí, k nimž přináší hlas neobvyklé váhy a pronikavý vrchní rejstřík — vlastnosti, jež z její Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni učinily pojem mezinárodní operní scény.
Narodila se roku 1979 v Moravské Třebové, studovala na Konzervatoři v Brně a na Akademii múzických umění v Praze pod vedením barytonisty René Tučka a své umění zdokonalovala v mistrovských kurzech u dvou osobností českého pěveckého odkazu — sopranistky Naděždy Kniplové a tenora Petra Dvorského. Časného uznání se jí dostalo první cenou na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech roku 2004; zúčastnila se rovněž soutěže Competizione dell’opera v Drážďanech a byla finalistkou soutěže Borise Christoffa v Sofii.
Weissová nejprve budovala kariéru jako mezzosopranistka v rolích, jako jsou Amneris v Aidě a Ortrud v Lohengrinu, na českých, slovenských i německých operních scénách. Vrcholem těchto let byla Amneris ve slavné Aidě pod otevřeným nebem v chrámovém komplexu Hatšepsut v Luxoru pod taktovkou Oksany Lyniv. Od roku 2018 podstoupila náročný přerod do repertoáru dramatického sopránu, počínaje rolí Giorgetty v Pucciniho Il tabarro — krok, který jí otevřel nejtěžší role Janáčka, Wagnera, Strausse a Verdiho.
Následující léta přinesla sérii debutů v předních operních domech. Jako Kostelničku ji poprvé uvedla Welsh National Opera v Cardiffu roku 2022 pod vedením Tomáše Hanuse a téhož roku přivedla tutéž roli na scénu Vídeňské státní opery — opět s Tomášem Hanusem za dirigentským pultem. V Košicích následovaly debuty v rolích Toscy a Lady Macbeth; v roce 2024 debutovala jako Kostelnička v Staatsoper Hamburg, načež se do Vídně vrátila jako Cizí kněžna (Fremde Fürstin) v Dvořákově Rusalce — roli, kterou ve Staatsoper zopakovala v lednu 2026, aby v březnu téhož roku zaskočila jako Abigaille ve Verdiho Nabuccu. Ve Vídeňské státní opeře coverovala také role Turandot a Minnie (La fanciulla del West). Košický debut jako Milada v koncertním provedení Smetanova Dalibora pod vedením Tomáše Hanuse v červnu 2024 a Elektra v Theater St. Gallen v květnu 2025 její repertoár dále rozšířily. V září 2025 vystoupila jako Libuše v Opeře v Šárce v Praze a v prosinci téhož roku zpívala Isoldu v Seoul Arts Center pod taktovkou Jaapa van Zwedena. Její dramatický repertoár dnes zahrnuje Isoldu, Ortrudu, Elektru, Brünnhildu, Abigaille v Nabuccu, Turandot, Minnie v La fanciulla del West, Ariadnu v Ariadně na Naxu a Fata Morganu — vedle její příznačné Kostelničky.
Její umělecký profil byl formován spoluprací s dirigenty, jako jsou Tomáš Hanus, Jakub Hrůša a Oksana Lyniv; prvně jmenovaný stál za pultem při několika jejích nejvýznamnějších janáčkovských výkonech. Kritika vyzdvihuje dramatickou intenzitu její jevištní přítomnosti a jasnost, s níž její hlas prochází plným orchestrem — onu přesnou kombinaci vlastností, kterou role Kostelničky vyžaduje.
Na podzim 2026 poprvé vystoupí v Palacio de la Ópera v A Coruñi, opět jako Kostelnička; Její pastorkyně ji poté také přivede ke spolupráci s Bamberger Symphoniker pod taktovkou Jakuba Hrůši, a to v koncertním nastudování, jež zazní rovněž ve dvou provedeních na Mezinárodním operním a hudebním festivalu Janáček Brno. V březnu 2027 se poprvé představí v Buenos Aires, v Teatro Colón, opět jako Kostelnička, pod taktovkou Philippa Auguina.
Vedle jevištní práce se věnuje i koncertní činnosti a zůstává úzce spjata s českým repertoárem, jenž ji utvářel — jako interpretka oper Janáčka, Smetany a Dvořáka před mezinárodním publikem.
