Hru Nikdo napsal Ödön von Horváth ve svých třiadvaceti letech, a patří tedy k jeho rané tvorbě. Měl tento fakt nějaký vliv na to, proč jste se rozhodla právě pro tento titul?

Neměl. Pokud nehledám hru podle předem jasného zadání, neorientuji se podle doby vzniku nebo data uvedení hry. Zajímá mě text samotný a myšlenky, které nese. Autor mě musí pobavit a strhnout. V tomto případě jsem věděla, že se jedná o čerstvě objevený text a autorovu prvotinu, což ve mně vzbuzovalo spíše ostražitost než senzaci. Rozhodující bylo asi to, že jsem ho prostě nedokázala dostat z hlavy.

V čem vás dramatický text Ödöna von Horvátha oslovil, přestože jde o hru více než 90 let starou? Bylo potřeba ho nějak zásadně upravovat?

Horváth mě zneklidňuje a vzrušuje. Při čtení mě hladí proti srsti. Je jedinečný v tom, jak dokáže rozkrývat témata v kontrastech – protichůdných obrazech a hlubokých i povrchních vrstvách, což je často matoucí. Možná právě proto, že jde o prvotinu, má v závěru hry potřebu některé myšlenky vy- světlovat a ‚dovysvětlovávat‘ – tyto pasáže jsme radikálně proškrtali.

Co je pro vás ve hře největší výzva?

Dostát jeho obrazotvornosti.