Opera je uváděna ve francouzském originále s českými, anglickými a německými titulky.
Délka představení 3h, přestávka po 1. a 2. dějství.

Svoboda v lásce nebo smrt.
Útlá novela francouzského spisovatele Prospera Meriméea o donu Josém, který pro pošetilou vášeň k divoké cikánce dezertoval z vojny, stal se pašerákem a vrahem, posloužila jako základ jedné z nejslavnějších oper. Její autor, francouzský skladatel Georges Bizet, díky ní dosáhl světové proslulosti. Bizet ve Španělsku nikdy nebyl, ale miloval exotické motivy a atmosféra povídky ho strhla. V hudbě mistrně spojil španělské motivy s francouzským šarmem a dal tak světu opery hned několik nesmrtelných hitů. Carmen v režii Tomáše Pilaře se vrací blíže k původní povídce a rozkrývá další vrstvy jednotlivých charakterů – postavy zde jsou především lidé, kteří vyšli z naprosto rozdílných prostředí. Nejde tu jen o přelétavou a nespoutanou lásku Carmen, se kterou se žárlivý José nedokáže vyrovnat. Je to střet dvou světů – spořádaného, úhledného světa Josého a Micaëly svázaného dopředu danými pravidly, a světa cikánů a pašeráků žijících ze dne na den, bez zákonů a ovládaného okamžitými impulzy. Jejich světy se náhle protnou, ale tato rozdílnost způsobí napětí a střet, který vede až naprosté destrukci jich obou. Nikdo z nich tomu není schopen zabránit, protože ani jeden není ochoten nebo nemůže ustoupit.

Přes bohatou melodickou invenci a skvělou hudební charakteristiku postav i prostředí byla premiéra v pařížské Komické opeře přijata publikem krajně zdrženlivě a mnozí diváci přicházeli jen, aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav – do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel. Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti této opery na světových operních jevištích v mnoha jazycích a v mnoha úpravách, neboť jak první vydání hudebního nakladatelství Choudens, které zakoupilo od Bizeta vydavatelská práva již v lednu 1875, tak pozdější Guiraudova úprava s recitativy nezachytili mnohé změny provedené autorem v průběhu zkoušek opery.  Druhé polovině 20. století se objevilo kritické vydání obsahující obě verze opery a dnes se mnohé ze světových scén při nastudování tohoto skvostu francouzské operní literatury vrací k Bizetově původnímu zpracování.

Premiéra 18. března 2016 v Janáčkově divadle.

Zobrazit více