Wolfgang Amadeus Mozart

Così fan tutte

Mahenovo divadlo / Opera Termíny a vstupenky

Nastudováno v italském originále s českými a anglickými titulky. Nevhodné do 15 let.

Délka představení 3h 10min, přestávka po 1. dějství

Takové jsou všechny aneb Škola milenců – vznik třetí opery vzešlé ze spolupráce libretisty Lorenza da Ponte a Wolfganga Amadea Mozarta je tak trochu zahalen tajemstvím. Prý to byl sám císař Josef II., který inspirován mladými šlechtici na svém dvoře, co se rozhodli pokoušet věrnost svých snoubenek a čekalo je zklamání, dal podnět k napsání opery. První pokus však zdá se patřil Antoniu Salierimu, z toho však zůstaly jen nedokončené fragmenty. Mozart naopak úspěšně navázal na své dvě předchozí mistrovská díla Figarovu svatbu a Dona Giovanniho a vydal se dále zkoumat lidské vztahy, především pak ty mezi muži a ženami. I když Così fan tutte nese označení opera buffa, nebyl by to Mozart, aby nám nedal jasně najevo, že nic v životě není černobílé. Skrze Da Ponteho vtipné libreto zachycující rokokovou společnost 2. poloviny 18. století se všemi zábavami a nepokrytým flirtováním vykukuje Mozartova hudba, která v sobě skrývá mnoho dalších vrstev. Za dramatem ledaskdy cítíme uličnický úsměv a naopak za smíchem se často skrývají slzy a hněv. Jak snadno oba mladící Ferrando a Guglielmo ponoukáni skeptickým donem Alfosem, aby vyzkoušeli věrnost svých snoubenek, uváznou ve vlastní falešné hře s city.
Hudebně byla Così fan tutte pro Mozarta dalším krokem a dílo založené na množství působivých a propracovaných ansámblů, plné kontrastů v hudebním výrazu a vykreslení postav je právem klenotem operního repertoáru. I když chybělo málo a mohlo skončit zapomenuto. Krátce po premiéře v lednu 1790 ve vídeňském dvorním divadle zemřel císař Josef II. a období smutku přerušilo sérii repríz. Záhy se začala měnit situace ve společnosti, přišla francouzská revoluce a válka a publikum 19. století považovalo námět za vulgární a nemorální. Così fan tutte téměř zmizely z operních jevišť, a pokud se objevily, tak se značnými úpravami nebo se zcela jiným textem, v Paříži se například podložila Mozartova hudba texty ze Shakespearovy hry Marná lásky snaha.
Naštěstí si divadla o nějakých sto let později znovu našla cestu k tomuto krásnému dílu a v přízni publika zůstalo dodnes. A z dobrých důvodů – příběh, který vypráví je stále aktuální. Často si zahráváme s city svým nejbližších a následky na sebe nikdy nenechají dlouho čekat. Così fan tutte tak inspirují i dnešní generaci umělců k výpovědi o jejich pohledu na zapletené vztahy mezi muži a ženami. V naší nové inscenaci je bude rozplétat právě žena, režisérka Anna Petrželková, která patří mezi výrazné talenty a má za sebou řadu úspěšných činoherních inscenací a v roce 2014 získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii „Talent roku“.

Celá ta zápletka mi přijde spíš trpká, než prvobytně komická. Protože zde nejde jen o věrnost těla. Nevěrní svým zásadám jsme někdy sice všichni, ale jak se tak dívám kolem sebe, tento Mozartův příspěvek k morálce, zdá se mi být dnes daleko cennější a aktuálnější. Nestálost postojů a názorů, překrucování pravdy, vyvlékání se ze zodpovědnosti, jako by se staly běžně tolerovanými jevy. Ale to jen na okraj. Naše inscenace chce obrátit pozornost hlavně k mezilidským vztahům. Ukázat partnerské vztahy v celé své složitosti. Mladí milenci se ve své pýše do té své hry pěkně zamotávají jako do pavučiny. Je to lavina nedorozumění, jak už to tak ve vztazích mezi muži a ženami bývá. Ale tohle všude číhající pokušení zpronevěřit se sám sobě – ať už tělem či svými zásadami- stává se pro mne určitě klíčovým tématem.
 Anna Petrželková

Premiéra 18. května 2018 v Mahenově divadle

 

Zobrazit více

Obsah opery

S lidskými city si není radno zahrávat a už vůbec ne se o ně sázet, jinak se snadno zapletete do pavučiny vlastní hry, která rychle přestane být zábavná, když na povrch vyplavou věci, co jste nikdy nechtěli vědět ani o sobě ani o svém partnerovi.

1. dějství
Vztah dona Alfonsa a Despiny má už své nejlepší chvíle za sebou a oba chovají k lásce city spíše cynické. Alfonsovi mladí přátelé Ferrando a Guglielmo jsou zamilovaní a pějí jen ódy na své krásky Dorabellu a Fiordiligi. Jejich naivita vyprovokuje dona Alfonsa k prohlášení, že žádná žena není dokonalá a věrná. Nabízí sázku – Ferrando s Guglielmem budou do druhé dne dělat, co jim řekne, a uvidí se, zda jsou dámy věrné svým citům. Oba mladící přísahají na svou vojenskou čest a hra může začít.
Dorabella a Fiordiligi se těší ze svých lásek. Pohodu překazí příchod zachmuřeného dona Alfonsa, který jim oznamuje, že jejich snoubenci byli odvoláni do války a musí ihned odjet. Přichází Ferrando s Guglielmem a následuje srdceryvné loučení. Dívky jsou zoufalé a jejich hospodyně Despina se je snaží přesvědčit, že jim přece nic nebrání se zabavit s jinými muži, zatímco jsou ti jejich pryč – vždyť oni taky určitě nebudou vzorem věrnosti.
Don Alfonso přivádí Ferranda s Guglielmem v převleku za Albánce, aby se dívkám dvořili. Despinu na dlouho neoklamou, ale ta se rozhodne hrát jejich hru. Dívky reagují pobouřeně – jak si jen mohli dovolit přivést do domu jiné muže. Ferrando s Guglielmem se snaží i když nešikovně získat jejich přízeň, a netrvá dlouho a Dorabella s Fiordiligi si s překvapením uvědomí, že to jsou přece jejich snoubenci. Nechápou, co to má znamenat a rozhněvaně je vyhání z domu.
Pánové se smějí a považují sázku za vyhranou, don Alfonso jim ale připomíná, že slíbili poslouchat jeho rozkazy až do druhého dne. Druhý pokus získat zájem dívek zahrnuje předstíranou otravu arzénem. Fiordiligi a Dorabella jsou vyděšené, sice se zlobí a nepřiznaly, že převlek prohlédly, ale smrt svých snoubenců rozhodně nechtějí. Despina přichází v kostýmu lékaře a s pomocí dívek oba „otrávené“ zachrání. Dorabelle a Fiordiligi se uleví, ale polibek, kterého se falešní Albánci domáhají, rázně odmítnou.

2. dějství
Despina přesvědčuje dívky, aby jednaly jako ženy, a nebránily se trochu si užít života a zaflirtovat si s jinými muži. Dorabella se přiznává Fiordiligi, že jí není proti mysli se ke hře přidat, ale aby potrestaly snoubence za podvod, domluví se, že si je vymění. Přichází Ferrando s Guglielmem a k jejich překvapení jsou dívky ochotny jít s nimi, ale připojí se k nesprávnému partnerovi. Znervóznělý Ferrando odchází s Fiordiligi a Guglielmo zůstane s Dorabellou sám. Ta se rozhodne, že ho vytrestá a na svádění reaguje vstřícně. Guglielmo je zaskočen, ale situace využije.
Ferrando u Fiordiligi nepochodil a rozradostněn přichází říct, svému příteli, že jeho snoubenka je mu věrná. Na něj však čekají méně radostné zprávy a Guglielmo se ho snaží přesvědčit, že jsou takové všechny.
Fiordiligi se přizná Dorabelle, že je zamilovaná, ne však do Guglielma, ale do Ferranda. Rozhodne se, že hru skončí a poručí Despině, aby přinesla oblečení jejich snoubenců. Než však stačí cokoliv podniknout, objeví se Ferrando a i Fiordiligi podlehne svému rodícímu se citu.
Teď je řada na Ferrandovi, aby sdělil Guglielmovi špatnou zprávu, ale don Alfonso je utěšuje – všechny ženy jsou takové, tak se s tím smiřte a ožeňte se s nimi.
Chystá se svatba nových párů, Ferrando s Fiordiligi a Guglielmo s Dorabellou. Guglielmo ale s výměnou není spokojen a žárlí na zjevně zamilovaný pár. Přichází notář, převlečená Despina, a oba páry podepisují svatební smlouvu. Oslavu přeruší hluk, don Alfonso zinscenoval návrat vojska. Nikdo z přítomných nechápe co se děje. Pánové tedy předstírají překvapení a dívky úlek, ale pod tím vším narůstá vztek a zahanbení nad tím, do čeho se nechali zatáhnout. Dívky prozradí, že věděly, kdo se skrývá pod převlekem Albánců, co se stalo, však nejde vrátit zpět. Ferrando a Fiordiligi jsou do sebe upřímně zamilovaní, ale ohled na bývalé partnery jim brání v pokračování vztahu. Místo dvou zamilovaných párů jsou tu náhle čtyři samotní lidé. Zahrávat si se prostě nevyplácí…

Zobrazit méně

Inscenační tým

Jakub Klecker Hudební nastudování, dirigent
Robert Kružík Dirigent
Eva Jiřikovská Kostýmy
Hana Achilles Pohybová spolupráce
Pavel Koňárek Sbormistr
Patricie Částková Dramaturgie
Pavla Beranová Světelný design

Obsazení

Kdy hrajeme?

Fotogalerie