MFJB: Věc Makropulos (Welsh National Opera)

Janáčkovo divadlo / Opera Termíny a vstupenky

Autor: Leoš Janáček
Dirigent: Tomáš Hanus
Režie: Olivia Fuchs

Pokud někdo nemá rád operu, vezměte ho na Janáčka, řekl dirigent Simon Rattle – a má pravdu. Každá Janáčkova opera představuje svébytný unikát, běžící rychlostí myšlenky a divadelní v tom nejlepším slova smyslu. Třeba taková Věc Makropulos se svou téměř detektivní zápletkou rozhodně není typickým operním námětem, v Janáčkově podání se však stoletý soudní spor o dědictví rychle změní ve strhující drama o hledání smyslu lidského života. Na festivalu Makropulos tentokrát představí jeden z nejlepších britských operních souborů – Velšská národní opera pod vedením svého hudebního ředitele a brněnského rodáka, dirigenta Tomáše Hanuse. Nepřijíždějí do Brna poprvé, v roce 2018 uvedli skvělou inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu, a i tentokrát pro nás určitě připraví mimořádný umělecký zážitek.

Ale ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál! Omrzí být dobrý, omrzí být špatný. Omrzí země a omrzí nebe. A člověk pozná, že v něm umřela duše! Janáček nikdy nevydržel dlouho bez práce; jen co dokončil operu o prohnané lišce Bystroušce, začal se poohlížet po dalším námětu. O prázdninách v létě 1923 si proto na dovolenou do Vysokých Tater vezl hru F. X. Šaldy Dítě, jež mu byla z mnoha stran doporučena, a také hru Karla Čapka Věc Makropulos. Šaldova hra jej nakonec za srdce nechytla, ale Věc Makropulos jej zaujala a po návratu z prázdnin požádal Karla Čapka o souhlas se zhudebněním. Ten byl zpočátku skeptický a nepovažoval svou konverzační, hodně nepoetickou a příliš povídavou hru hodnou Janáčkovy hudby. Na první pohled nezbývá než s Čapkem souhlasit – opera odehrávající se v právnickém prostředí plná dialogů a spletitého děje, kde postavy telefonují a kde vysledovat rodinné vazby je téměř úkolem pro odborníka na genealogii, nebyla úplně typickým námětem pro operu ani na začátku 20. století. Ale Janáčka, který se již v Příhodách lišky Bystroušky zabýval životem a jeho nekonečným koloběhem, velmi zaujalo to, co Věc Makropulos skrývá pod svou právnicko-detektivní zápletkou – otázky, zda nesmrtelnost může přinést lidem štěstí, nebo lidský život naplňuje právě ona nevyhnutelnost konce. Janáček sám později vzpomínal: Chytlo mne to. Víte, to hrozné, ono citové člověka, který nikdy nebude mít konce. Neštěstí holé. Nic nechce, nic nečeká. Z toho musí něco být. Třetí dějství, na tom si zakládám: ten spád, ten sráz! To jsem cítil, to jsem chtěl. 

Čapek nakonec se zhudebněním souhlasil a Janáček se pustil do úprav a krácení textu hry. Kompozici věnoval další dva roky a Janáčkova korespondence mapuje jeho zaujetí i soucit s hlavní postavou opery: Krasavice 300 let stará – a věčně mladá – ale jen vyhořelý cit! Brr! Chladná jak led! Ale udělám ji teplejší, aby lidé s ní měli soucit. Já se do ní ještě zamiluju. Premiéra v předvánoční čas roku 1928 v brněnském divadle vzbudila nebývalý zájem a divadlo bylo zcela vyprodáno! Úspěch se dostavil obrovský. Janáček vzpomínal: Ta vychládlá měla úspěch netušený! Až mráz šel každému po těle. Je prý to moje největší dílo!

Zobrazit více

Inscenační tým

Obsazení

Kdy hrajeme?

Janáčkovo divadlo / Opera

MFJB: Věc Makropulos (Welsh National Opera)

  • 18/11/2022
  • 19:00 - 20:45

Fotogalerie