Leoš Janáček
Osud
Slzy tvé až v dlaních přelévat…
Inscenace Janáčkova Osudu, která slavnostně zahájila festival Janáček Brno 2020 je návratem jednoho z nejlepších operních režisérů Roberta Carsena. Tento tvůrce inscenací ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku a výtvarnou vytříbenost se vrací k Janáčkovu opernímu dílu, aby své janáčkovské inscenace rozšířil o šestou operu vytvořenou speciálně pro Janáčkovu operu NdB. Již první tóny orchestrálního valčíku z předehry Osudu nás zavádí mezi noblesní lázeňskou společnost; prostou přirozenou prózu zde nahradil jazyk ve stylu dekadentních básníků, neboť Janáčka k této opeře inspirovala krásná žena, osmadvacetiletá Kamila Urválková, kterou skladatel potkal v srpnu 1903 ve svých oblíbených lázních Luhačovice. Kamila Janáčkovi vylíčila svůj milostný vztah se skladatelem Čelanským, jenž své rozčarování v lásce ztvárnil v opeře Kamila. Janáček natolik propadl Kamilinu kouzlu, že se rozhodl se vytvořit „zcela novou, moderní operu“, v níž by byla očištěna. Osud nazval nikoliv operou, ale třemi epizodami románovými, kdy se divák ocitá ve zcela jiném prostředí než v jeho dřívějších operách – po Její pastorkyni tak Janáčkova čtvrtá opera Osud představuje hudební i dramaturgický výboj do další oblasti.
Premiéra: 28. září 2020 v Janáčkově divadle
Nastudováno v českém originále s českými a anglickými titulky.
Délka představení: 1 hodina a 45 minut, bez přestávky
Obsah opery
Před sedmnácti lety měl skladatel Živný milostný vztah s Mílou. Mílina matka Živného neschvalovala a pokusila se oddělit milence dohodnutým sňatkem své dcery s bohatým mužem. Plán selhal, protože Míla čekala s Živným dítě, ale ten uvěřil, že jej opustila kvůli lépe postavenému muži. Všechnu svou hořkost vykřičel opeře, již složil…
1. dějství
Před patnácti lety
Živný a Míla se znovu potkávají v lázních. Jsou obklopeni různorodou společností lázeňských hostů, mezi nimiž jsou tři muži, kteří jsou přitahováni k Míle: Dr. Suda, Lhotský a Konečný. Živný zjišťuje, že Mílu obviňoval neprávem, že ho sama opustila, a prosí za odpuštění. Chce, aby s ním žila i s jejich dítětem. Mílina matka je zděšena zjištěním, že se její dcera ke skladateli vrátila.
2. dějství
Před jedenácti lety
Míla a Živný jsou nyní manželé a žijí společně s jejich malým synem Doubkem. Živný nedokázal dokončit svou operu, ale zahořklá dramatizace minulosti je stálým rozporem mezi manželi. U klavíru Živný neustále přehrává a zpívá „osudový“ motiv, který Mílina nepříčetná matka opakuje z vedlejšího pokoje. Když jí malý Doubek řekne, že neví, co je láska, Míla prosí manžela, aby opustil své dílo. Mílina matka napadne Živného a obviní ho, že se jen snaží ukrást její peníze a šperky, Míla se ji pokouší zadržet. Potyčka skončí k Živného hrůze smrtelným pádem matky i dcery.
3. dějství
Současnost, o jedenáct let později
Na konzervatoři, kde Živný vyučuje, studenti přezpívávají scénu bouře z podivné nedokončené opery svého profesora, která má mít ten večer premiéru. Dva ze studentů, Verva a Hrázda, zpívají sólové scény. Verva věří, že postava skladatele Lenského z opery musí být sám Živný. Doubek je také studentem konzervatoře a k jeho velkým rozpakům předvádí Verva scénu, kde malý Doubek říká matce, že neví, co je láska. Zatímco studenti zpívají, přichází Živný. Popisuje studentům Lenského jako osamělého skladatele, jehož hudba neměla velký ohlas, dokud se nezamiloval do Míly. Ale bylo již pozdě: jejich láska byla předurčena ke špatnému konci. Živného přemohou bouřlivé emoce ze znovu prožitých momentů jeho života. Zkolabuje při líčení Míliny smrti a v představách slyší hlas své umírající ženy. Verva navrhuje, že by to mohl být možný konec opery, ale Živný to odmítá a trvá na tom, že osud poslední scény zůstává v rukou božích.
Inscenační tým
Obsazení
Kdy hrajeme?
Fotogalerie
