Takové bylo léto s operou… a my už se těšíme na příští rok! Přečtěte si krásnou recenzi na La traviatu, kterou jsme letos v srpnu hráli pod širým nebem mikulovského amfiteátru.

Tajný tip pro všechny přátele opery

• 30.8.2022
• Giuseuppe Verdi: La Traviata
• Amfiteátr pod Turoldem

Pro všechny, kdo chodí na operu, protože mají rádi hudbu a zpěv, a nepotřebují k tomu večerní róby, vysoké podpatky a vizážistky.

Jak jsem nadšený z představení Národního divadla Brno, jsem již vyjádřil v článcích, které byly otištěny dříve. Nyní hostovali v amfiteátru v Mikulově s představením La Traviata od Giuseppe Verdiho. Velká opera – byl to sen.

Město Mikulov nadchne návštěvníky nejen nádherně zrenovovaným zámkem, Ditrichštejnskou hrobkou nebo domem se sgrafity na hlavním náměstí. Je také centrem dobrého vína a výchozím bodem mnoha cyklistických tras.

Město se svým amfiteátrem Pod Turoldem na severním okraji města pod jeskyní Turold nabízí s vydatnou podporou týmu Národního divadla Brno prvotřídní operní zážitek.

Mikulov neboli německy Nikolsburg je vzdálen pouhých 75 km od severního okraje Vídně (Floridsdorf). Cesta sem trvá hodinu autem, a protože už je teď zase možné přejet hranici bez zvláštních kontrol, neztratíte cestou další čas.

Protože jsem ještě nikdy nebyla ve zdejším divadle pod širým nebem – v samotném Mikulově jsem už byla –, vydali jsme se na cestu včas, abychom nic nepromeškali. S aplikací Google Maps v mobilu není problém najít správnou cestu. Nenechte se mýlit, amfiteátr se nachází kousek od města.

Nepodařilo se mi sice najít cestu k parkovacím garážím Hliniště – Google si s tím jaksi také nedokázal poradit – ale to nevadí, protože jsme tam byli včas, a tak jsme našli parkoviště přímo u dolního vstupu do amfiteátru.

Areál člověka nadchne na první pohled. Hned u vstupu je vpravo dětské hřiště a na levé straně právě jezdí právě několik skejťáků na skejtových drahách. Přímo vpředu stojí novostavba, o které jsem si nejdřív myslela, že se tam prodávají vstupenky a bude tu případně bufet nebo občerstvení. Nebylo to tak. V domě byli ubytováni umělci a tým Národního divadla Brno.

Vedle budovy je však několik malých stanů a v těch je umístěn jednak prodej vstupenek a jednak si tu člověk může dát vestoje pivo, sendviče, makronky, brambůrky, kávu a jiné občerstvení, mimo jiné si lze dát také skleničku vína a/nebo frizzante z vinařství Fučík z Mikulova. Přitom se také hned ukáže, že se nacházíme ve vinařském kraji. Doporučuji ochutnat také frankovku a frizzante rosé z odrůdy Zweigelt. Obě vína nám tak chutnala, že jsme si po představení ještě vzali s sebou do Vídně po láhvi.

Ještě jsme se trochu rozhlédli, vychutnali jsme si svou skleničku a již se otevřely dveře k hlavnímu bodu programu a nikdo si ani nepomyslel, že tu zažijeme tak skvělý operní večer.

Jeviště není moc velké, orchestr je umístěný pod přístřeškem na levé straně jeviště. Sedadla jsou uspořádána jako v amfiteátru a kdo má citlivější zadní část, měl by si asi vzít s sebou podložku na sezení. Přitom je třeba říct, že se také dají vypůjčit na místě zadarmo.

Usadili jsme se a byli jsme napjatí. Orchestr nastupuje zprava kolem jeviště. Vypadalo to skoro jako vstup gladiátorů. Nakonec za svými hudebníky přiklusal dirigent Pavel Šnajdr a opera začala.

Protože si myslím, že tragický příběh Violetty je obecně známý a obsah se dá najít všude, nebudu se tím zdržovat, ale hned okomentuji provedení.

Jana Šrejma Kačírková je skvělá Violetta. Hlasově vynikající – ať už jde o vzdušné koloratury nebo hluboké tóny, nepůsobí to nikdy, jako by se při zpěvu namáhala. Zdá se, že zvládá všechna obtížná místa partitury s lehkostí.

Tiché pasáže, hlasitý výraz, k tomu herecký projev, který musí diváka emocionálně zasáhnout. (Připouštím, že jsem v závěru opravdu opět uronila několik slz). Skvělé. Byla hvězdou večera, publikum jí po právu uspořádalo ovace.

Jejím partnerem Peter Berger jako Alfredo. Rovněž se solidním hlasovým výkonem a výborným hereckým projevem. Věrohodný v roli zamilovaného, krutě zklamaný a rozhněvaný jako odmítnutý nápadník a zoufalý u smrtelného lože své milované.

Hlasově byl mimořádně dobrý také Svatopluk Sem, jehož vystoupení v roli Alfrédova otce byla rovněž přesvědčivá.

Lze vlastně pogratulovat celému týmu Národního divadla Brno – bylo to vynikající představení. Také světelná režie, scéna a kostýmy byly tradiční, ale nesklouzly do kýče, vysloveně se mi moc líbily.

Hlasy i orchestr byly přirozeně elektronicky zesíleny. To mě několikrát právě v orchestrálních pasážích trochu zmátlo, ale nijak to nenarušilo operní zážitek.

Toto představení pro mě bylo každopádně jak z hlediska hudební a herecké kvality, tak i svou nenucenou atmosférou skutečně špičkovým zážitkem letního programu.

Pro přátele opery z Vídně a Dolního Rakouska se Mikulov, stejně jako představení v Janáčkově nebo Mahenově divadle v Brně, zdá být stále ještě tak trošku utajeným tipem. Před představením a během přestávky sice bylo slyšet několik hlasů z Rakouska a na parkovišti jsem viděl autobus společnosti Dr. Richard, ale toto představení by si zasloužilo větší návštěvu z našich končin. Mě v každé případě přesvědčili. Příští rok se určitě opět zúčastním.

Odkaz na recenzi ZDE.