Strhující hudba, která odhaluje emoce na dřeň.

Rocková legenda Stromboli vystoupila v Brně. Jedna z nejoceňovanějších kapel tuzemské scény zahrála v Mahenově divadle. Stromboli vystoupili ve své klasické sestavě ve složení Michal Pavlíček, Bára Basiková, Vendula Kašpárková, Jiří Veselý a Klaudius Kryšpín. A ukázali, že jejich hudba ani po několika desetiletích neztrácí nic ze své síly a stále dokáže odhalit emoce až na dřeň.

Stromboli otevřeli koncert nádherně dekadentní předehrou. Následovalo epické Sandonorico, které Bára Basiková zazpívala v anglické variantě (existuje i česky zpívaná verze). Na této písni lze v kostce definovat nezaměnitelný styl kapely. Majestátní kytarový riff Pavlíčka je podložen strhující harmonií. Druhé téma má jemnější kouzlo v otevřených akordech, které levitují v prostoru nad ostinátní basovou prodlevou. Třesky, blesky jsou další kultovní kompozicí, v níž se hlas Basikové vydává na cestu k posouvání vlastních limitů. Tohle se mi na této zpěvačce vždycky líbilo. Nikdy se nebála sáhnout si na dno. Vydat ze sebe maximum až na hranu sebedestrukce. Její spektakulární zpěv je nenapodobitelný jak rozsahem, tak zejména výrazem a schopností propůjčit každé písni osobité kouzlo.

Nechyběla ani umělecká parafráze Christiana Morgensterna Houpací židle na opuštěné terase. Z jejích harmonických postupů a svébytné melodiky by se mohla skládat maturita. Podobným způsobem Stromboli vytěžili ohromné bohatství akordických vrstev nad basovou prodlevou v písni Why. Futurističtí Scanners má v sobě něhu i vztek, bolest i soucit. Back in the Castle je další perlou, která upoutá skvělou rytmizací. Abacus obsahuje hned v úvodu turbulentní riff, z něhož se zatočí hlava. Zlověstný zpěv Basikové a Kryšpínovy burácející bicí podtrhují dokonalost této estetiky. Defilé odstínů a nálad rozšiřuje mystický, něhou vyšperkovaný Labyrinth, který vtáhne do svého neznámého nitra.

Z novějších písní Stromboli zazněla setmělá Katova pomocnice s textem Vlasty Třešňáka. Hudebně i textově silná věc, která se mezi staršími skvosty rozhodně neztratila. Spanilá série rockových perel však ještě nekončila. Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá a Košilela vygradovaly koncert Stromboli do neuvěřitelně strhujícího finále. Čtyři songy, které jsou přímo esencí geniální hudby. Od potměšilé bizetovské parafráze přes grandiózní árii pro Bářin hlas a kytaru Michala Pavlíčka po nejlepší hudební ztvárnění Morgersternových básní. Kolik lásky, bolesti a vášně hudba Stromboli dokáže vyjádřit? Tak silné emoce vznikají jen z velkých citů. A snad musí tomu být přítomná i šťastná konstelace hvězd, že se v jednom místě a čase protnou osobnosti, jejichž vzájemná interakce vydá něco jedinečného.
Kapela Stromboli svou energii předvedla v podobné síle jako v dobách své hlavní tvůrčí éry, tedy v druhé polovině osmdesátých let. Jejich muzika nerezaví, a to je dar.

Autor: Milan Bátor